Negativní dojmy

Všechno má své kladné i záporné stránky, výměnný pobyt nevyjímaje. Určitě je dobré vědět, co vás na cestách může potkat, avšak neodradit :-)

Přece jen těch pozitivních zážitků je většinou naštěstí více!

• Nejvíce mě překvapilo, když se po příjezdu do Weilheimu na mě začala sypat němčina a já rozuměla asi každý desátý člen.


• Záporně mě překvapilo to, jak se některé rodiny a partneři chovali k mým spolužákům.
• Záporně mě překvapila povaha mé německé hostitelské rodiny. Když jsme se chystali s nimi nebo pouze s mým německým přítelem do školy, na výlet nebo do „Biergarten“, na párty, vždy mi řekli přesný čas, kdy máme opustit dům a vydat se na cestu. Tento čas byl ale velice zkreslený, protože z domu jsme odcházeli vždy později. Jednou se mi stalo, že mi řekli, že vyjdeme o půl páté, odcházeli jsme však až v pět hodin a deset minut. Já jsem tedy čekal 40 minut oblečený, obutý v chodbě, než se oni připraví.
• Překvapila mě komunikace dětí naší hostitelské rodiny. Ani jednou s námi nešly společně do školy a na chodbách školy se s námi nezdravily. Překvapil mě i jejich přístup ke škole (pozdní příchody… apod.).
• Záporně na mě působily automaty na cigarety, které jsem míjela téměř na každém kroku. Tak si mohou bez problému koupit cigarety i ti, kterým to zákon zakazuje.
• Když se mám zamyslet nad tím, co mě nejvíce překvapilo, tak v záporném smyslu mě to napadne hned. Skoro každý německý student od 16 let kouří. A to nejen mimo školu. O přestávkách, na školním výletě, exkurzi, při hovoru s učitelem. Pořád. Vím, že to mají dovoleno od 16 let, ale stejně mi to připadá hodně divné.
• Nemile jsem byla překvapena velice podobným stylem oblékáním u všech studentů a také tím, že v německých rodinách se většinou o víkendu neobědvá.
• Překvapila mě skutečnost, že Němci, i když jedí zdravě, například v devět hodin večer mají večeři. A to už potom není zdravé ani to jejich relativně zdravé jídlo, když po něm následuje spánek. Ještě ohledně jídla mě překvapilo, že za každým obědem následuje něco sladkého, což už můj žaludek nemohl strávit.
• Dlouho jsem si nemohl na nic vzpomenout, protože přímo v Německu jsem se žádného nepříjemného překvapení nedočkal! To se však konalo až při přejezdu našich hranic při zpáteční cestě. Když jsem uviděl, jak vypadají česká města a vesnice, udělalo se mně skutečně zle. Omlácené omítky, šedivé brizolity, rozbité silnice a spousta odpadků kolem pro mě byly těžkým soustem poté, co jsem byl zvyklý žít dva týdny v německém pořádku.